© 2019 Pavel Mondschein. Vytvořeno na Wix.com

  • Instagram
  • Bordeří povídačky na Facebooku

Zelený poklad

ukázka z knihy Bordeří povídačky 2

 

   „Pomóóóc, pomóóóc!“ vyletěla z přístavku rozčepýřená fenečka Kýnka s vykulenýma očima, ušisky přitisknutými až někam na zátylek a s nějakou tou hoblinou zatoulanou v hustém límci bílých chlupů. Doplachtila téměř až do poloviny dvora, kde se setrvačností několikrát překulila, načež vyskočila na své krátké nožky a rozběhla se ke Kubíčkovi.

   „Zachraň mě,“ halekala, až vyplašila dvojici vran, které vyspávaly za komínem. „Sežerou mě zaživa! Nemám nějakou na zádech? Ne? Ani jednu? Přísahala bych, že je tam cítím. Kubínku, podívej se, prosím!“

   Zastavila se smykem u borderáka a strčila mu záda pod čenich. A pořád se kroutila a vrtěla, jako by jí pod kůží rejdil taneční sbor mravenců.

   „A co tam jako máš mít?“ zeptal se zmateně Kuba a tlapkou mírně odstrčil Kýnku od stébla, aby si na něj náhodou nesedla.

   „Musí tam být,“ trvala na svém a snažila se zkroutit krk tak, aby si zkontrolovala hřbet sama. „Sápaly se po mně, lezly jedna přes druhou a kvičely, až mi z toho ještě teď píská v uších…“

   „Ale kdo?“

   „Krysy!“ vyštěkla fenka a otřepala se odporem. „Máte tady krysy! Celé stádo!“

   „Myslíš asi hejno,“ opravil ji Kubíček a popolehnul si kousek bokem, aby zahříval výhonek travičky zase z jiné strany. Ve vzduchu byla přece jen pořád cítit zima a on měl strach, že by se mohla rostlinka leknout a schovat zpátky pod zem.

   Kýnka ovšem neměla na žádné slovíčkaření náladu. „To je snad jedno, na co se krysy měří, aťsi třeba na věrtele. Prostě jsem spokojeně spala, měla jsem krásný sen o větroních z jitrnic, a najednou… Brrr,“ otřásla se, až se hobliny rozletěly vzduchem, „najednou byly všude kolem.“

   „Jitrnice?“

   „Krysy přece! Ty mě snad vůbec neposloucháš!“

   Kubíček se na ni soucitně podíval, zuby jí z kožichu vytáhl pár zatoulaných stébel slámy a zeptal se: „A nezdálo se ti to náhodou? Každý o tobě přece ví, že máš představivost živější než mraveniště před deštěm.“

   „No vážně! Chtěly mě zblajznout zaživa. Klidně ti to odpřisáhnu – na mé uši, na psy v buši,“ hájila se huňatá Kýnka a vrhla na svého kamaráda ukřivděný pohled. Do hlasu se jí náhle vetřelo neblahé tušení. „Hele, nechybí mi někde něco?“ natočila se ke Kubíčkovi bokem a začala s kontrolou jednotlivých součástek. „Kormidlo mám,“ zamávala ocasem, „směrovky taky,“ zastříhala ušima, „a co podvozek?“ podívala se ze strany na břicho. „U všech huňatých! Ony mě vážně kus sežraly! Poslední měsíc si spokojeně tloustnu, už mě byl pořádný kus, a najednou? No podívej se na mě, jak jsem teď hubená! To ještě včera nebylo!“

Zbytek pohádky si můžete přečíst zde. A společně s ní i všechny ostatní.

Bez placení, bez registrace. Ne, není v tom žádný háček. Směle do toho :).